Plocha má, plochá

Konečně jsem si za dlouhou dobu uklidil nepořádek. Ne v pokoji (tam jsem si uklízel už před týdnem), ale ve světě virtuálním - na ploše svého počítače. Dokonce jsem si i změnil tapetu (dříve tato), protože už přeci není September. A protože si myslím, že mám nyní plochu prostě nádhernou, tak se s ní samozřejmě musím podělit :o). (Trochu paradox je, že na ploše mám logo Firefoxu, ikdyž jako prohlížeč používám Google Chrome. Ale ten hold nemá - alespoň zatím - tak nádherné wallpapery.) Tady tedy je, v celé své kráse.

Pasuji se na svátečního bloggera

Nějak jsem přestal blogovat. A když už něco blognu, z většiny je to o víkendu. Proto myslím, že bych se mohl pasovat doslova na svátečního bloggera, jestliže počítáte sobotu a neděli jako svátky. Já tedy ano. 

Čím to je? Jednoduchá otázka, na kterou existuje jednoduchá odpověď - nemám o čem psát. Prostě ne a ne stát se mi nějaká zajímavá věc. Každý den je jako ten předchozí, prostě nuda. Pro mě možná ne, pro čtenáře ale určitě :o). Nechci si zaneřádit blog blbostmi z každodenního života, které stojí za nic. To bych si mohl rovnou založit blogísek, že. Když skouknu nějaký film nebo dočtu nějakou knihu, popřípadě se mi stane něco, co stačím vtěsnat do 140 znaků - pak píšu na Twitter. Každopádně o tom už jsem nedávno psal.

"Nejzajímavější" dny během posledních asi dvou týdnů byly dnešek a včerejšek. Nic extra se v nich neudálo, ale něco přeci. 

Konfigurace modemu k o2tv

Včera jsme konfigurovali modem, aby nám fungovala digitální televize od Ou-tů. Asi hodinu a půl jsme to řešili - bratr u telefonu, já u počítače - s operátorem. Už si ani nepamatuji, co jsem všechno dělal, ale nakonec jsem to zvládl (ještě aby ne, za tu dobu by to zvládl snad každý). Internet a televize teď tedy beží z jednoho modemu (o2). Tím pádem postrádá funkčnost celkem nově zakoupený modem od Volného, což je docela pech. Televize tedy začala fungovat. Super, tak abych to vyzkoušel, pustil jsem si triler na jeden film (Zlatý kompas). Super, obraz v pohodě, tak se kouknu na televizi. Ouha, někde se stala chyba a ovladač přestal fungovat. Teda, ne tak docela - baterky jsou v pohodě, ale televize nereaguje. Naštěstí je na webu o2 návod, jak ovladač nastavit. Hned první kód na naší televizi (Sony) fungoval, takže jsem usínal v dobré náladě.

Batoh a Obchodník se smrtí

Dnes jsem jel do Prahy, původně navštívit tátu do nemocnice. Nakonec jsem domů přijel těžší o školní batoh z Quicksilveru (jinde žádný normální neměli), jelikož ten starý se mi rozbil, a o knihu (ne film!) Obchodník se smrtí. O té jste už nejspíše slyšeli - napsal ji Hugh Laurie, představitel Dr. House (Gregoryho House, mám-li být přesnější) ve stejnojmenném seriálu. Přečetl jsem na ní předtím dvě recenze - jednu pozitivní (v Metru) a jednu negativní (zde). Raději jsem si tedy zašel před několika dny do knihkupectví, přečetl prvních 20 stran, a protože se mi kniha zalíbila, dnes jsem si jí koupil. Teď už by to jen chtělo, aby se mi líbila až do konce. A nyní mě už omluvte, jdu si číst :o). Tipuji, že skončím tak v deset, a pak se chvíli budu koukat na BBC nebo MTV.

Dnešní meziškolní fotbalové utkání

Asi před týdnem jsem se dozvěděl, že se bude konat nějaké meziškolní fotbalové utkání. Řekl jsem si, že se zúčastním (hlavně se mi nechtělo dělat domácí úkoly na dnešek). No a tak jsem dnes tedy vyšel z domova, se sálovkami v batohu (i přesto, že jsme měli hrát na umělé trávě) a bez chráničů. Když jsem pak uviděl sestavu jedné školy, kde většina hráčů měla tmavé obličeje (pozor, nejsem rasista!), začal jsem litovat, že jsem si chrániče nesehnal. Naštěstí jsme si ale vylosovali skupinu, ve které tato škola nebyla.

Téměř hned po příchodu na hřiště se mi stala nepříjemná věc. Nejdříve jsem zjistil, že mi kloužou boty (a to hodně), a pak jsem se nějak blbě sklouzl a udělal si něco s kolenem u levé nohy (tou kopu). Bolelo to jako čert, nejdříve jsem skoro nevydržel na té noze stát, a kopat už vůbec ne. Odkulhal jsem tedy na lavičku, a tam jsem zůstal až do začátku zápasu (naštěstí jsme byli až druzí v pořadí, takže si stihla odpočinout). Nějak zázračně mě přestala bolet, jinak by nikdo nemohl střídat (bylo nás tam jen 8 a hrálo se 6+1). Další příjemná věc byla, že na hřišti, kde jsme hráli, byla umělá tráva suchá, takže tam mi to vůbec neklouzalo. Byl jsem připraven na zápas.

První zábavná věc se mi stala, když jsem házel aut. Trochu jsem se rozběhl a pak nestačil zabrzdit, takže jsem při házení vyskočil - což se nesmí. Začal jsem se smát vlastní blbosti a spoluhráči naštěstí také. No, nic se nestalo, míč dostal soupeř. Pak se dlouho nic nedělo, až se spoluhráči stalo přesně to samé (s házením autu). Zase jsme se na chvilku zasmáli :o).

V posledním zápase se mi povedla další vtipná věc. Vyskočil jsem, protože jsem chtěl dát hlavičku, ale ve vzduchu jsem asi nějak ztratil rovnováhu (nebo do mě strčil soupeř?) a dopadl jsem na bok. Spoluhráči chtěli vědět, jak jsem to dokázal :o). Trochu mě sice bolela paže, ale to hned přešlo.

Chvilku po tom se mi stala další věc, ale tentokrát to nebyla moje vina. Prostě jsem se zapojil do bitvy o míč a někdo mi šlápl na botu. Když jsem s ní pak trhnul, vyzula se mi. Ale protože jsem zrovna měl míč, nevšímal jsem si toho a chvilku běžel jen s jednou botou. Když jsem odkopl míč, se smíchem jsem se vracel zpátky. Měl jsem docela štěstí, že mi někdo nešlápl na nekrytou nohu kopačkami!

Hráli jsme 3 zápasy a všechny prohráli. Nejdříve 4:0, pak 3:0 a nakonec 2:0. Ale důležité je přeci zúčastnit se ! (Tohle si říkám vždy, když nevyhraji :o).) Stejně jsem ale rád, že jsem se zúčastnil - minimálně jsem tam potkal pár "starých známých".

Bloggeři České republiky, řekněte kde bydlíte!

Právě jsem narazil na GeoRSS, což je projekt Antonína Daňka, který si rychle získal mou pozornost (to bylo myšleno o projektu, ne o Antonínu Daňkovi :o)). Cíl je na jasný už na první pohled - zmapovat české a slovenské publicisty (bloggery), aby každý viděl, kteří bloggeři (a kolik) se nacházejí v jeho okolí.

V databázi se už nachází téměř 70 bloggerů z celé České republiky (nejvíc jich je v Praze a Ostravě) a Slovenska. To se mi zdá velmi slušné, vzhledem k tomu, že projekt začal teprve 20. září. Doufám, že se toto číslo bude (rychle) zvyšovat, a čekám, jestli se najde další blogger z Radotína. Proto jsem vlastně napsal tento článek. Je tu přeci jenom nějaká (ikdyž velmi malá) naděje, že díky tomuto článku se na GeoRSS zaregistruje nějaký další blogger - proto jestli máte svůj weblog, neváhejte a učiňte tak :o).

Samozřejmě jsem hned přidal svůj weblog na mapku. (To se dělá jednoduše: prostě si najdete místo, kde bydlíte, kliknete na přesné umístění - tím se zapíšou přesné souřadnice -, přidáte webovou adresu a RSS kanál vašeho weblogu a ještě vaše jméno [nebo přezdívku].) Bohužel - jak jsem si pak uvědomil -, zviditelnění vaší adresy není jenom výhoda. Takhle se mohou i vaši potencionální nepřátelé dovědět, kde bydlíte. To pak člověk musí více přemýšlet nad tím, jestli někoho veřejně (na svém blogu) urazí, nebo si zlá slova nechá pro sebe :o).

Proč díky Twitteru píšu méně článků

12. září jsem si založil účet na Twitteru, což je mikroblogovací služba - píšete zprávy, které mohou mít maximálně 140 znaků. Můžete "následovat" (follow) ostatní uživatele Twitteru a oni zase vás. Na úvodní stránce se vám ukazují zprávy lidí, které následujete, a vy na ně můžete reagovat. Mikroblog slouží hlavně k tak krátkým "článkům", které na normálním blogu nemá cenu publikovat (právě kvůli délce), nebo k psaní toho, co zrovna děláte, jakou máte náladu. (Ale samozřejmě můžete psát co chcete :o)).

Asi nejzdlouhavější je hledání lidí, které budete následovat. Nejlehčí je následovat české miniblogery, k těm se dostanete hned. Stačí totiž najít jednoho (někdo má např. poslední příspěvky z Twitteru na svém blogu, jako já) a přes síť jeho následovaných (following) a následujících (followers) se okamžitě dostanete třeba k padesáti jiným. Kouknete se, co na svém miniblogu píšou, a podle toho se rozhodnete, jestli ho budete následovat nebo ne. (Já to dělám spíš podle toho, kolik má ten člověk následujících, protože to myslím o jeho kvalitě vypovídá dostatečně.) Jednoduché. S těmi anglicky píšícími miniblogery by mohl být trošku větší problém (Kde je najít?), ale i to se dá vyřešit, když se chce. Co třeba začít u @imajes nebo @jasonfried :o)? Oba mají následujících i následovaných dost, takže je z čeho vybírat.

Díky Twitteru se člověk dozví spousty zajímavých věcí. Já sám jsem tam našel (i za tak krátkou dobu - necelý měsíc) docela hodně zajímavých stránek, článků, videí a písniček. Rozhodně si myslím, že se vyplatí založit si tam účet. Ale pozor, abyste nezačli následovat příliš mnoho lidí a potom celé hodiny jen pročítat tweety :o). Ikdyž někdo má třeba i 500 následovaných - nechápu, jaktože se v tom neztrácí. Vždyť mu musí chodit minimálně jedna zpráva za minutu!

Někteří už možná pochopili, proč díky Twitteru píšu méně článků. Je to proto, že ty menší zprávy píšu právě tam, místo sem na blog. Na druhou stranu mi to nijak nevadí. Ba ne, dokonce se mi to takhle líbí, protože bych nechtěl mít blog zaplněn samými bleskovkami (za ty považuji články s méně než třemi odstavci). Myslím si totiž, že bleskovky snižují úroveň blogu - ikdyž to tak asi nevypadá, protože celá pětina článků na tomto blogu jsou právě bleskovky - a proto je sem už téměř nikdy psát nebudu. Jestli chcete číst moje bláboly i tam, můžete následovat @zabransky_adam (jestli tam máte účet), nebo odebírat RSS kanál.