Prostě další (we)blog

Plocha má, plochá

2008-10-26T21:00:00.005+01:00

Konečně jsem si za dlouhou dobu uklidil nepořádek. Ne v pokoji (tam jsem si uklízel už před týdnem), ale ve světě virtuálním - na ploše svého počítače. Dokonce jsem si i změnil tapetu (dříve tato), protože už přeci není September. A protože si myslím, že mám nyní plochu prostě nádhernou, tak se s ní samozřejmě musím podělit :o). (Trochu paradox je, že na ploše mám logo Firefoxu, ikdyž jako prohlížeč používám Google Chrome. Ale ten hold nemá - alespoň zatím - tak nádherné wallpapery.) Tady tedy je, v celé své kráse.

Pasuji se na svátečního bloggera

2008-10-18T18:43:00.002+02:00

Nějak jsem přestal blogovat. A když už něco blognu, z většiny je to o víkendu. Proto myslím, že bych se mohl pasovat doslova na svátečního bloggera, jestliže počítáte sobotu a neděli jako svátky. Já tedy ano.

Čím to je? Jednoduchá otázka, na kterou existuje jednoduchá odpověď - nemám o čem psát. Prostě ne a ne stát se mi nějaká zajímavá věc. Každý den je jako ten předchozí, prostě nuda. Pro mě možná ne, pro čtenáře ale určitě :o). Nechci si zaneřádit blog blbostmi z každodenního života, které stojí za nic. To bych si mohl rovnou založit blogísek, že. Když skouknu nějaký film nebo dočtu nějakou knihu, popřípadě se mi stane něco, co stačím vtěsnat do 140 znaků - pak píšu na Twitter. Každopádně o tom už jsem nedávno psal.

"Nejzajímavější" dny během posledních asi dvou týdnů byly dnešek a včerejšek. Nic extra se v nich neudálo, ale něco přeci.

Konfigurace modemu k o2tv

Včera jsme konfigurovali modem, aby nám fungovala digitální televize od Ou-tů. Asi hodinu a půl jsme to řešili - bratr u telefonu, já u počítače - s operátorem. Už si ani nepamatuji, co jsem všechno dělal, ale nakonec jsem to zvládl (ještě aby ne, za tu dobu by to zvládl snad každý). Internet a televize teď tedy beží z jednoho modemu (o2). Tím pádem postrádá funkčnost celkem nově zakoupený modem od Volného, což je docela pech. Televize tedy začala fungovat. Super, tak abych to vyzkoušel, pustil jsem si triler na jeden film (Zlatý kompas). Super, obraz v pohodě, tak se kouknu na televizi. Ouha, někde se stala chyba a ovladač přestal fungovat. Teda, ne tak docela - baterky jsou v pohodě, ale televize nereaguje. Naštěstí je na webu o2 návod, jak ovladač nastavit. Hned první kód na naší televizi (Sony) fungoval, takže jsem usínal v dobré náladě.

Batoh a Obchodník se smrtí

Dnes jsem jel do Prahy, původně navštívit tátu do nemocnice. Nakonec jsem domů přijel těžší o školní batoh z Quicksilveru (jinde žádný normální neměli), jelikož ten starý se mi rozbil, a o knihu (ne film!) Obchodník se smrtí. O té jste už nejspíše slyšeli - napsal ji Hugh Laurie, představitel Dr. House (Gregoryho House, mám-li být přesnější) ve stejnojmenném seriálu. Přečetl jsem na ní předtím dvě recenze - jednu pozitivní (v Metru) a jednu negativní (zde). Raději jsem si tedy zašel před několika dny do knihkupectví, přečetl prvních 20 stran, a protože se mi kniha zalíbila, dnes jsem si jí koupil. Teď už by to jen chtělo, aby se mi líbila až do konce. A nyní mě už omluvte, jdu si číst :o). Tipuji, že skončím tak v deset, a pak se chvíli budu koukat na BBC nebo MTV.

Dnešní meziškolní fotbalové utkání

2008-10-09T18:09:00.006+02:00

Asi před týdnem jsem se dozvěděl, že se bude konat nějaké meziškolní fotbalové utkání. Řekl jsem si, že se zúčastním (hlavně se mi nechtělo dělat domácí úkoly na dnešek). No a tak jsem dnes tedy vyšel z domova, se sálovkami v batohu (i přesto, že jsme měli hrát na umělé trávě) a bez chráničů. Když jsem pak uviděl sestavu jedné školy, kde většina hráčů měla tmavé obličeje (pozor, nejsem rasista!), začal jsem litovat, že jsem si chrániče nesehnal. Naštěstí jsme si ale vylosovali skupinu, ve které tato škola nebyla.

Téměř hned po příchodu na hřiště se mi stala nepříjemná věc. Nejdříve jsem zjistil, že mi kloužou boty (a to hodně), a pak jsem se nějak blbě sklouzl a udělal si něco s kolenem u levé nohy (tou kopu). Bolelo to jako čert, nejdříve jsem skoro nevydržel na té noze stát, a kopat už vůbec ne. Odkulhal jsem tedy na lavičku, a tam jsem zůstal až do začátku zápasu (naštěstí jsme byli až druzí v pořadí, takže si stihla odpočinout). Nějak zázračně mě přestala bolet, jinak by nikdo nemohl střídat (bylo nás tam jen 8 a hrálo se 6+1). Další příjemná věc byla, že na hřišti, kde jsme hráli, byla umělá tráva suchá, takže tam mi to vůbec neklouzalo. Byl jsem připraven na zápas.

První zábavná věc se mi stala, když jsem házel aut. Trochu jsem se rozběhl a pak nestačil zabrzdit, takže jsem při házení vyskočil - což se nesmí. Začal jsem se smát vlastní blbosti a spoluhráči naštěstí také. No, nic se nestalo, míč dostal soupeř. Pak se dlouho nic nedělo, až se spoluhráči stalo přesně to samé (s házením autu). Zase jsme se na chvilku zasmáli :o).

V posledním zápase se mi povedla další vtipná věc. Vyskočil jsem, protože jsem chtěl dát hlavičku, ale ve vzduchu jsem asi nějak ztratil rovnováhu (nebo do mě strčil soupeř?) a dopadl jsem na bok. Spoluhráči chtěli vědět, jak jsem to dokázal :o). Trochu mě sice bolela paže, ale to hned přešlo.

Chvilku po tom se mi stala další věc, ale tentokrát to nebyla moje vina. Prostě jsem se zapojil do bitvy o míč a někdo mi šlápl na botu. Když jsem s ní pak trhnul, vyzula se mi. Ale protože jsem zrovna měl míč, nevšímal jsem si toho a chvilku běžel jen s jednou botou. Když jsem odkopl míč, se smíchem jsem se vracel zpátky. Měl jsem docela štěstí, že mi někdo nešlápl na nekrytou nohu kopačkami!

Hráli jsme 3 zápasy a všechny prohráli. Nejdříve 4:0, pak 3:0 a nakonec 2:0. Ale důležité je přeci zúčastnit se ! (Tohle si říkám vždy, když nevyhraji :o).) Stejně jsem ale rád, že jsem se zúčastnil - minimálně jsem tam potkal pár "starých známých".

Bloggeři České republiky, řekněte kde bydlíte!

2008-10-04T16:43:00.011+02:00

Právě jsem narazil na GeoRSS, což je projekt Antonína Daňka, který si rychle získal mou pozornost (to bylo myšleno o projektu, ne o Antonínu Daňkovi :o)). Cíl je na jasný už na první pohled - zmapovat české a slovenské publicisty (bloggery), aby každý viděl, kteří bloggeři (a kolik) se nacházejí v jeho okolí.

V databázi se už nachází téměř 70 bloggerů z celé České republiky (nejvíc jich je v Praze a Ostravě) a Slovenska. To se mi zdá velmi slušné, vzhledem k tomu, že projekt začal teprve 20. září. Doufám, že se toto číslo bude (rychle) zvyšovat, a čekám, jestli se najde další blogger z Radotína. Proto jsem vlastně napsal tento článek. Je tu přeci jenom nějaká (ikdyž velmi malá) naděje, že díky tomuto článku se na GeoRSS zaregistruje nějaký další blogger - proto jestli máte svůj weblog, neváhejte a učiňte tak :o).

Samozřejmě jsem hned přidal svůj weblog na mapku. (To se dělá jednoduše: prostě si najdete místo, kde bydlíte, kliknete na přesné umístění - tím se zapíšou přesné souřadnice -, přidáte webovou adresu a RSS kanál vašeho weblogu a ještě vaše jméno [nebo přezdívku].) Bohužel - jak jsem si pak uvědomil -, zviditelnění vaší adresy není jenom výhoda. Takhle se mohou i vaši potencionální nepřátelé dovědět, kde bydlíte. To pak člověk musí více přemýšlet nad tím, jestli někoho veřejně (na svém blogu) urazí, nebo si zlá slova nechá pro sebe :o).

Proč díky Twitteru píšu méně článků

2008-10-04T09:54:00.018+02:00

12. září jsem si založil účet na Twitteru, což je mikroblogovací služba - píšete zprávy, které mohou mít maximálně 140 znaků. Můžete "následovat" (follow) ostatní uživatele Twitteru a oni zase vás. Na úvodní stránce se vám ukazují zprávy lidí, které následujete, a vy na ně můžete reagovat. Mikroblog slouží hlavně k tak krátkým "článkům", které na normálním blogu nemá cenu publikovat (právě kvůli délce), nebo k psaní toho, co zrovna děláte, jakou máte náladu. (Ale samozřejmě můžete psát co chcete :o)).

Asi nejzdlouhavější je hledání lidí, které budete následovat. Nejlehčí je následovat české miniblogery, k těm se dostanete hned. Stačí totiž najít jednoho (někdo má např. poslední příspěvky z Twitteru na svém blogu, jako já) a přes síť jeho následovaných (following) a následujících (followers) se okamžitě dostanete třeba k padesáti jiným. Kouknete se, co na svém miniblogu píšou, a podle toho se rozhodnete, jestli ho budete následovat nebo ne. (Já to dělám spíš podle toho, kolik má ten člověk následujících, protože to myslím o jeho kvalitě vypovídá dostatečně.) Jednoduché. S těmi anglicky píšícími miniblogery by mohl být trošku větší problém (Kde je najít?), ale i to se dá vyřešit, když se chce. Co třeba začít u @imajes nebo @jasonfried :o)? Oba mají následujících i následovaných dost, takže je z čeho vybírat.

Díky Twitteru se člověk dozví spousty zajímavých věcí. Já sám jsem tam našel (i za tak krátkou dobu - necelý měsíc) docela hodně zajímavých stránek, článků, videí a písniček. Rozhodně si myslím, že se vyplatí založit si tam účet. Ale pozor, abyste nezačli následovat příliš mnoho lidí a potom celé hodiny jen pročítat tweety :o). Ikdyž někdo má třeba i 500 následovaných - nechápu, jaktože se v tom neztrácí. Vždyť mu musí chodit minimálně jedna zpráva za minutu!

Někteří už možná pochopili, proč díky Twitteru píšu méně článků. Je to proto, že ty menší zprávy píšu právě tam, místo sem na blog. Na druhou stranu mi to nijak nevadí. Ba ne, dokonce se mi to takhle líbí, protože bych nechtěl mít blog zaplněn samými bleskovkami (za ty považuji články s méně než třemi odstavci). Myslím si totiž, že bleskovky snižují úroveň blogu - ikdyž to tak asi nevypadá, protože celá pětina článků na tomto blogu jsou právě bleskovky - a proto je sem už téměř nikdy psát nebudu. Jestli chcete číst moje bláboly i tam, můžete následovat @zabransky_adam (jestli tam máte účet), nebo odebírat RSS kanál.

Barevná témata pro Google Chrome

2008-09-26T23:00:00.002+02:00

A je to tady. Teď už si nikdo nemůže stěžovat, že "Google Chrome nepoužívám, protože se mi nelíbí - má hnusnou (modrou) barvu" (možná jsem to trochu přehnal, ale snad ne moc). Už totiž pro tento prohlížeč existuje minimálně osmnáct barevných témat. Líbí se vám vzhled Internet Exploreru, Firefoxu 3 nebo Safari? Není problém. (Mimochodem, já pořád používám základní modrý vzhled - připadá mi nejhezčí).

Můj 3D pokoj verze beta v Google SketchUp

2008-09-26T22:45:00.002+02:00

V dnešním článku vám představím můj první výtvor v Google SketchUp (ano, zase Google), což je program (zdarma) pro tvoření 3D objektů - ovšem ne jen tak ledajakých, používá se pro tvoření budov (exteriérů i interiérů). Člověka s ním totiž nevytvoříte (alespoň ne za rozumnou dobu). Důvod, proč jsem se v něm začal učit, byl ten, že jsem chtěl vyzkoušet co nejvíce produktů Google a SketchUp se mi na první pohled zalíbil. Ovládání je velmi jednoduché - důkazem je, že jsem můj první výtvor začal vytvářet hned po spuštění programu (stačí si prohlédnout první tutoriál na stránce produktu a umíte základní ovládání). Modelování mě chytlo hned jak jsem s tím začal. Bohužel jsem na to přes týden neměl tolik času, kolik bych chtěl, takže jsem toho moc nestihl.

Jako první věc, co jsem začal modelovat, byla věc mně nejbližší - totiž můj pokoj. Vytvářím ho od pondělí, a dnes - v pátek - jsem dokončil "betaverzi". Ta spočívá v tom, že jsem vymodeloval jen nábytek, postrádající detaily, a přesto s napěchovaný nepřesnostmi. (Nejdřív se mi to docela líbilo, teď si říkám že to potřebuje ještě hromadu úprav a vylepšení.) Taky jsem vytvořil jen dvě stěny, protože jsem si myslel, že to pak bude lépe vidět (což je sice pravda, ale bez těch dvou stěn je pokoj dost neúplný). Taky zatím neumím žádné pořádné triky, jenom dělám samé obdélníky nebo kolečka - takže mám téměř všechno složené z krychliček a kvádrů, i rádio, počítač a televizi :). No, prostě první pokus, znáte to.

Výtvor se teď chystám postupně vylepšovat, a na konci (což může být za dlouhou dobu) by možná mohl vypadat alespoň průměrně. Až vydám "finální verzi", určitě to sem na blog napíšu. Poté se chci začít věnovat vytváření budov, doufám že mě to bude bavit. A teď už, když už jsou slova zbytečná, tedy betaverze mého pokoje v celé své kráse:

P. S.: Pokud máte nainstalovaný Google Earth, můžete si stáhnout pokoj v 3D provedení.

Esej z občanské nauky

2008-09-25T21:48:00.003+02:00

V pátek před dvěma týdny jsme na první hodině (tento rok) občanské nauky dostali za úkol esej na téma "Má pozice ve třídě" nebo "Má pozice v rodině" (měli jsme si vybrat jedno z toho). Esej měla být minimálně na jeden list A4 (samozřejmě normálním písmem a na počítači). Zezačátku jsem si říkal, že to asi bude těžká práce, ale že jí docela vpohodě zvládnu - koneckonců jsme na to měli 2 týdny. Raději jsem se tím začal zabývat už za týden, protože jsem se bál, že bych to na poslední chvíli nemusel stihnout. Ještě než jsem usedl k počítači, věděl jsem, že budu psát o pozici ve třídě.

Když jsem se začal chystat psát, zděsil jsem se. Za půl hodiny jsem nevymyslel ani větu, kterou bych začal! No dobře, řekl jsem si, první věta je vždy nejhorší, až ji napíšu, už to půjde jak po másle. To jsem se ale mýlil. Ještě ten den večer jsem napsal první větu (dokonce první tři věty), ale zase jsem nevěděl, jak pokračovat. Po dvou dnech, během kterých jsem nedokázal vymyslet pokračování, jsem sám sebe přesvědčil, že Má pozice ve třídě je šíleně blbé téma na esej. Nicméně pak jsem přišel na další dvě věty, kterou bych to mohl rozšířit, a tak jsem je napsal. Tak to šlo až do dneška (zítra máme esej odevzdat) a já jsem byl zoufalý - pořád jsem měl jen půlku stránky, takže další půlku jsem musel dopsat.

Protože jsem nevěděl, jak dál, napsal jsem o tom celý odstavec (můžete vidět na konci článku) a myslel si, že mi to nějak projde. Stejně mi to ale nedalo a nakonec jsem po dlouhém přemýšlení dopsal esej do konce stránky. Teď ovšem zase přemýšlím, jestli tam nechat onen poslední odstavec (jen tak, aby učitelka viděla jaké jsem měl potíže), ikdyž vlastně není už potřeba. Asi si od někoho nechám poradit :).

Přiznám se, že už opravdu nevím, co bych k tomu mohl víc napsat. Přemýšlel jsem nad tímto úkolem několik dní, a jediný text, co jsem za tu dobu vymyslel, bylo šest výše uvedených krátkých odstavců (mohl bych sice vytvořit jeden krátký odstavec navíc, ale to bych jen jinými slovy opakoval to, co už jsem napsal). Snažil jsem se toho vymyslet na téma "Má pozice ve třídě" co nejvíc - a snažil jsem se poměrně hodně -, ale stejně mě nenapadlo nic pořádného, o čem vlastně psát. Buď je to tedy téma, na které se toho moc napsat nedá, nebo je má fantazie na slabé úrovni. Tento poslední odstavec jsem napsal vlastně jen proto, abych splnil danou hranici - jeden list A4 - a abyste si nemyslela, že je má práce tak krátká, protože jsem na ní celé dva týdny kašlal a psal jí na poslední chvíli (jediné, co jsem psal na poslední chvíli, byl právě tento odstavec).

EDIT: takže jsem se nakonec rozhodl (řídil jsem se radou kamaráda), že větu tam nechám umístěnou. Uvidíme, jak to nakonec dopadne :).

Here Comes Another Bubble!

2008-09-25T18:34:00.012+02:00

Přiznám se, že jsem dlouho přemýšlel, jestli mám vůbec napsat tento článek. Nakonec jsem se rozhodl, že ano, protože se o toto video chci "podělit" s co nejvíce lidmi. Není to z toho důvodu, že by bylo moje, ale prostě se mi velmi líbí. Píseň je od skupiny The Richter Scales, má zábavný text a dobrou melodii. (Mimochodem, ta je převzatá z písně We Didn't Start The Fire.) Video je u této písně velmi důležitá část, bez něho to nemá takovou šťávu (navíc názorně ukazuje, o čem se zpívá). Takže si ho honem pusťte a užívejte :).

Možná vás zajímá, proč jsem napsal k písni text, když je už ve videu. Je to proto, abyste pochopili pár pojmů, které se tam zobrazují (odkazy jsou na anglickou Wikipedii).

Got me a CS degree
Honor roll, MIT
Moved to Palo Alto
Opportunity knocked.

Though I had a perfect plan
Took a job at Webvan
Traded in my twenties
For a worthless pile of tech stock.

Suffered through the market crash
Lost a giant wad of cash
Pink slips, burger flips
Would you like some fries?

Happy days are here again
Larry Page, Sergey Brin
Time to write a business plan
So I can be like those guys!

Here comes another bubble
It's a monster rally
All around the valley

First you need a buzzword
Then a second and a third
Pick at least two industries
You'll revolutionize.

Find yourself an engineer
Feed him pizza, buy him beer
Give him just a fraction
Of a fraction of a pie.

Need a good domain name
Must be cheap, can't be lame
Something cool like
Flickr, Meebo, Wikiyou, Mahalo, Bebo
"telephone" without the "t"
"digg" but with a tripple "g"
Make your elevator pitch
Code it up and flip the switch.

Here comes another bubble
The VCs are backing
Baby let's get cracking.

Blog blog blog it all
Blog it if it's big or small
Blog at the cineplex
Blog while you're having sex
Blog in the locker room
Babies blogging in the womb
Blog even if you're wrong
Won't you blog about this song?

Launch party, nicely dressed
What's the point? Sausage fest
Blue shirts, khaki pants
Looking like a line of pants
Need to get a Facebook page
All these guys are half my age
Twenty-nine, past my prime
I feel so behind the times.

Here comes another bubble
In a year we swear
We'll all be billionaries

Make yourself a million bucks
Partly skill, mostly luck
Now you can afford a down payment
On a small house
If you want a bigger one
Hillsborough, Atherton
Better hope the same thing
Happened to your spouse.

IPO... lucky you
Have your cake and eat it too
Private yacht, party jet
Why not buy a machine set?
Build yourself a rocket ship
Blast off on an ago trip
Can this really be the end?
Back to work you go again.

Here comes another bubble
And when we are gone
This will still go on
And on and on and on and on
And on and on and...

Závislost na blogískách

2008-09-21T19:20:00.007+02:00

Dnes jsem se (jako každý den) kouknul na statistiky návštěvnosti tohoto blogu na toplistu. Mimo jiné se koukám i na to, odkud lidé na blog přišli. Dnes mě tam zaujaly dva záznamy. První z nich pochází z vyhledávání na centrum.cz. To mě opravdu pobavilo - někdo hledal slovo blogísky a dostal se až na 14. stranu! (Zajímavé také je, že jsem se umístil na „tak dobrém“ místě, vezmu-li v potaz, kolik blogísků existuje a fakt, že můj blog žádným blogískem není.) Buď měl někdo dlouhou chvíli, nebo je na blogískách opravdu závislý :o).

Další návštěva mě docela překvapila, ale z jiného hlediska. Někdo ke mně přišel z vyhledávání slov blogy lidi na googlu v Google Blogsearch. To je sice zvláštní kombinace slov, ale přeci jenom bych nečekal, že se umístím na prvním místě :o).

Co se mi líbí a nelíbí na blogger.com

2008-09-21T13:30:00.003+02:00

Pro ty, co to nevědí - službu Blogger.com (dále jen Blogger) vlastní společnost Google a je to (jak název napovídá) blogovací služba, která hostuje blogy na doméně Blogspot.com. Prostě něco na způsob našeho Blog.cz, ovšem s mnoha rozdíly. Nebudu tyto dvě blogovací služby srovnávat, protože jsem Blog.cz nikdy nepoužíval. Na začátek jedna věc, která se mi na Blogger nelíbí, potom budou následovat 3 věci, které se mi na této službě líbí. Upozorňuji, že v seznamu určitě nebudou všechny výhody a nevýhody této služby, ale ty, které mi připadají jako nejdůležitější.

Kód - Blogger má sice WYSIWYG editor, což je sice fajn, ale někdy se prostě něco pokazí a musím přepnout na HTML mód. Tam je ale hrozný bordel (zvlášť když píšete dlouhý článek) - hlavně protože Blogger nepoužívá HTML tagy jako  (popř. ),  (popř. ) nebo , ale pouze <div> a  (nelekejte se, jestli jste tuto větu nepochopili, hlavní je, že kód je mnohem delší než by mohl být, takže se v něm hůře orientuje).

Tak a teď věci, které se mi naopak líbí:

Vzhled - na Bloggerovi si můžete vybrat 16 druhů šablon, většina jich je navíc ve více barevných provedeních (a barvy si můžete kdykoliv změnit v nastavení). Nevím jak vám, ale mně se některé tyto šablony velmi líbí. Asi nejvíc - překvapivě - ta, kterou používám zde na blogu.
Možnost upravit si stránku jak chci (+ mnoho miniaplikací) - velmi silná stránka Bloggera. Do pravého panelu si můžete dát téměř vše, co vás napadne, přesunout to do pravého panelu nebo do patičky, předělat zobrazování článků, nebo nakonec i předělat kód. Miniaplikací máte na výběr opravdu hromadu - zběžně jsem to prohlížel a vyšlo mi nad 10 000.
Pověst - Blogger rozhodně nemá tak špatnou pověst jako Blog.cz, ale možná je to jen tím, že ho nezná tolik lidí. Když si totiž nějaká puberťačka chce založit blogísek, tak jde automaticky na Blog.cz, protože jí to její kamí doporučí. Blogger používají (podle mé zkušenosti) spíše lidé internetově trochu vzdělanější (jeslti se to tak dá říct), a můžeme tu najít některá česká esa blogování (viz Marek Prokop a jeho Všemiosmi nebo třeba Cayman).

Co je nejlepší na knihách/seriálech? Konec.

2008-09-20T15:52:00.001+02:00

Rozhodně tím nemyslím, že se mi knihy/seriály nelíbí a jejich konec přijmu jako spásu. Myslím tím, že se mi nejvíc líbí to, jak seriály/knihy končí. U knih je to posledních zhruba 40 stránek, u seriálu asi 4 minuty.

Seriály

Pro začátek upřesním, o jakých konkrétních seriálech budu psát - je jich přeci jenom hodně a já sleduji jen dva (v televizi). Jsou to Dr. House a kriminálka (Las vegas/Miami/New York). Prvně zmiňovaný seriál sleduji pravidelně - většinou se u něho hodně zasměji -, kriminálku poslední dobou sleduji čím dál méně (od začátku roku jsem ji viděl asi 2x). Ti, co alespoň jeden z těchto seriálů sledují, si je již určitě spojili s titulkem článku a vědí, o čem budu psát. Těm ostatním to vysvětlím.

V posledních (asi) čtyřech minutách těchto seriálů (téměř vždy) hraje hudba (většinou pomalá) a děje se něco, co doplňuje příběh právě uplynulého dílu - moc to nesouvisí s tématem seriálu (většinou něco ve vztazích/osobním životě hlavní postavy. Řekl bych, že tyto konce mají jaksi zapůsobit na city diváků a ukázat, že doktoři/policisté z těchto seriálů nežijí jen prací, ale mají i svůj život. Tak či onak, na mě to působí dobře - poslechnu si dobrou písničku, následně vypnu televizi a pak se mi dobře usíná.

Knihy

U knih je to trochu podobné, až na to že dočítání posledních pár stránek trvá déle než 4 minuty a nehraje při tom hudba. Na konci většiny knih (co jsem zatím přečetl) se stane něco převratného, což mě okamžitě velmi zaujme a od knihy se pak nehnu do té doby, než jí přečtu. Následně mám dobrý pocit jednak protože jsem knihu přečetl, jednak kvůli tomu, co se (nejen) na posledních stránkách událo. Poté jdu buď spát (když je pozdě v noci a zítra mám jít do školy) nebo si hned beru do ruky další knihu (když je třeba odpoledne). Poslední dobou si ale raději přečtu posledních 5 stránek ještě jednou, protože předtím se mi stávalo (nezjistil jsem proč) že jsem si konec za pár dní nepamatoval. To mě samozřejmě mrzelo.

Jak nejlépe poznám, že jsem ospalý?

2008-09-18T06:49:00.010+02:00

Poslední dobou jsem dost často v takovém stavu, že kdybych zalehnul do postele, za pár minut bych usnul (asi z toho, že čtu dlouho do noci). To není sice nic zvláštního, ale já o tom většinou ani nevím! Zjistil jsem to včera, když jsem se konečně po týdnu zase začetl do knihy přes den (předtím jsem četl po nocích nebo o víkendu, kdy jsem unavený nebyl). Přečetl jsem asi 10 stránek a pak se mi začly zavírat oči (nebylo to proto, že by knížka byla nudná). Dopadlo to tak, že jsem se vzbudil za dvě hodiny, naštěstí už ne ospalý, takže jsem pokračoval ve čtení. V noci jsem četl hodně dlouho, protože se mi nechtělo spát, a další den jsem skoro nevstal :o).

Jak je ten svět malý

2008-09-16T19:02:00.003+02:00

O prázdninách jsem byl (jako každý rok) ve Španělsku. Byl jsem tam měsíc, takže se za tu dobu se tam vystřídalo pár lidí (z česka). Náhodou se tam také dostala jedna paní, venezuelanka, která bydlí čtyři roky v česku (takže mluvit česky docela umí) a učí tam (tady) španělštinu. Protože v tu dobu jsem měl dva roky španělštiny za sebou (teď jsem začal třetí), tak jsem si s ní občas povídal. Dva roky je sice dost, za tu dobu by člověk mohl umět španělsky docela dobře, ale já to flákal, takže na tom zas tak dobře nejsem. Mámu už předtím napadlo (španělštinu dělala v tu dobu rok), že si budeme platit soukromého učitele, protože ve škole se toho moc nenaučíte (je tam moc lidí), a tak se zeptala venezuelanky, jestli nezná někoho v Praze, kdo vyučuje španělštinu soukromě - ona sama totiž bydlí v Žatci. Paní nám hned dala kontakt na jednoho venezuelana - jejího známého, který žije a vyučuje v Praze už tři roky.

Pár týdnů po tom, co jsme přijeli zpátky do čech, zavolala máma onomu venezuelanovi - jmenuje se Miguel, pro přehlednost -, jestli vyučuje soukromě, že jí ho doporučila jeho známá taková a taková a jestli by nás tedy nemohl vyučovat. Miguel sice vyučuje, ale už ne soukromě, protože má hodně nabytý program. Ale má sestru (Adrianu), která sice učí na škole, ale pár lidí i soukromě a nějaký volný čas ještě má, takže by nás mohla učit ona. Protože jsme se potřebovali dohodnout přesně kdy a kde (a za kolik) nás bude vyučovat, sjednali jsme si schůzku před KFC na Andělu (pro nepražáky - prostě centrum). Nějak jsme se tam tedy sešli a šli jsme do kavárny. (Protože Adriana neumí téměř vůbec česky, musel tam být i Miguel.) Tak jsme si začali nějak povídat a za chvíli přešla řeč na to, na jakou chodím školu. A tak, s téměř stoprocentní jistotou, že název nikomu z nich nic neřekne, prohlásil: „Buďánka“. Adriana se trochu zarazila, pak se usmála a (samozřejmě španělsky) řekla: „Tam od tohoto roku učím“. No, tak to mě tedy opravdu dostalo. Další důkaz toho, že svět je opravdu malý.

Nakonec jsme naštěstí našli čas, místo i cenu, které nám všem vyhovovaly, takže nakonec to dobře dopadlo. Docela se těším na první hodinu, kterou mám za tři dny, protože konečně budu španělsky konverzovat - což je nejlepší způsob, jak se jazyk naučit - a ten jazyk už, sakra, chci umět.

P. S.: Učitelku (Adrianu) jsem zatím ve škole neviděl, protože ve škole byla zatím jen dvakrát - jednou, když jsem nevěděl že odpoledky už jsou, a podruhé když jsem měl španělštinu s jinou učitelkou (máme tam dvě španělštiny v jednu dobu - do jedné chodí ti, co to mají bodované [tam patřím já] a do druhé ti, kteří to bodované nemají [ti mají jako učitelku Adrianu]).

Google Chrome nyní i pro Mac a Linux

2008-09-16T14:52:00.005+02:00

Včera jsem se dozvěděl, že Google Chrome je nyní i pro operační systémy Mac a Linux. Tato verze není oficiální vydání Googlu, pouze jakási „zkoušecí verze“ - to aby si uživatelé jiných OS než Widows mohli vyzkoušet, jak asi Chrome bude vypadat a fungovat. CrossOver Chromium nemá ani automatické aktualizace kvůli bezpečnostním chybám, což opět dokazuje, že je jen na ozkoušení.

Jak „lovím“ nové články/blogy

2008-09-15T17:31:00.007+02:00

V poslední době přidávám do své RSS čtečky každou chvíli nový blog. No dobře, možná trochu přeháním, ale za poslední dva týdny se mi zvýšil počet blogů ve čtečce z 5 na 17, což je myslím dost. Určitě největší zásluhu na tom má server Delicious.com (dříve Del.icio.us), kde si lidé ukládají dobré články, které zrovna přečetli. Část blogů získám také díky třídění a vymazávání záložek - článků (některé „přemístím“ na Delicious, některé vymažu) -, s čímž jsem začal nedávno. Tím se dostanu na různé blogy, které zběžně prohlédnu a některé následně uložím do čtečky.

Průběh

Největší počet blogů získávám (jak už jsem zmínil) z Delicious.com - na hlavní stránce se ukazuje posledních 10 nejoblíbenějších „čerstvých“ záložek, u kterých si prohlížím titulek a počet lidí, kteří si článek uložili, a na pár článků kliknu. Když se mi článek (velmi) zalíbí, tak si ho přinejmenším uložím na Delicious, ve většině případů se ale kouknu na celý blog, spěšně si projedu první stránku (když je moc dlouhá, tak alespoň prvních 10 článků) a soustředím se téměř výhradně na nadpisy (nechci tam strávit zbytečně moc času; toto také ukazuje, jak je důležité mít dobré, ne-li perfektní, nadpisy). Když se mi nadpis líbí, tak si samozřejmě přečtu alespoň první dva odstavce článku (když se mi článek hodně líbí, tak si ho uložím na Delicious :-)), a když se mi líbí i článek a takových článků je na stránce několik, uložím si blog do čtečky. Tam se mi označí posledních deset (většinou) článků jako nepřečtených, já si je někdy později přečtu (samozřejmě si přečtu i ty starší, které jsou ale označeny jako přečtené) a možná si některé... no ano, uložím na Delicious.

Dalším zdrojem blogů jsou mi blogy (divná věta, že?). Tedy přesněji „doporučení“. Abych to názorně předvedl, tak se kouknu například na to, čí blogy čte Ladislav Nosálkovec, což je dejme tomu 13 blogů. Z těch třinácti dejme tomu už 4 čtu, takže 9 jich neznám. Na ty, co neznám, se samozřejmě kouknu a pak aplikuji stejný postup jako už jsem psal (jezdím po stránce, koukám na nadpisy, když mě zaujmou tak si přečtu článek, když se mi líbí více článků tak blog jde do čtečky). Tak získám dejme tomu 2 nové blogy, kde se za čas kouknu, co autor čte... a pořád dokola. Přes tato „doporučení“ je ale mnohem těžší najít dobrý blog (nebo článek) než na Delicious, protože jsou subjektivní, kdežto na Delicious „doporučuje“ mnohem více lidí.

Závěr

Na závěr snad jen dodat, že doufám, že mi všechny ty nové zprávy z nově přidaných blogů (během psaní totoho článku jsem si dal přestávku a hned přidal 3 blogy, takže teď jich tam je už 20) nepřerostou přes hlavu. Jasně, kdybych čtení článků chtěl věnovat celý den, tak to mám ještě velké rezervy. Ale to já nechci. Sice mě čtení baví, mohu si přečíst názory zkušenějších lidí na všemožné věci, díky kterým se mohu pobavit, inspirovat, zamyslet a tak dále, ale jsou i lepší věci na práci (no dobře, jak kdy - nekoukám na televizi, nehraju hry na PC, ale třeba rád čtu knihy, poslouchám muziku...).

Věc, která mě dost štve, je fakt, že existují tisíce (přinejmenším stovky) blogů, hlavně těch psaných v anglickém jazyce (protože pravda - ač krutá - je, že ty jsou mnohem kvalitnější než ty české. Určitě jsem ale nemyslel, že když někdo píše anglicky, tak to automaticky znamená že má lepší blog ;o) - spíš to bude tím, že je jich mnohem větší výběr), které by se mi určitě líbily a velmi rád bych je četl. Bohužel (bohudík? - abych je pak všechny stíhal, musel bych číst od rána do večera) je ale nikdy nenajdu všechny, a místo toho se musím spokojit s těmi „horšími“.

To nejlepší z grafiky

2008-09-14T21:05:00.011+02:00

Právě mě něco tak nadchlo, že se o to musím s někým podělit. A aby to bylo tak trochu globální, napíšu to sem. O mé nadšení se postaral blog hongkiat.com, kde se shromažďuje ta nejlepší grafika všeho druhu (resp. to co mě nadchlo nebyl blog, ale ta grafika na něm). Takže tady je pár nejpůsobivějších sbírek (názvy jsou překlad originálu) + dvě ukázky od každé:

30 působivých wallpaperů barevného spektra a duhy

Více než 60 úžasných wallpaperů vesmíru a planet

Více než 70 nádherných wallpaperů Firefoxu

55 nejnádhernějších wallpalerů Apple iPhone

60 nejhezčích wallpaperů Apple (+Mac OS X Leopard)

30 nejhezčích wallpaperů Apple, Mac OS a iPodu

Více než 40 vybraných Photoshop ikon (s tutoriály)

50 nejhezčích šablon pro Blogger

100 nádherných blog designů

Deset nejoriginálnějších log Google

2008-09-14T00:35:00.004+02:00

Všechna loga od Google (myslím ta, které byly nakreslené pro konkrétní události) naleznete na této stránce. Protože jich je tam hodně (od roku 1999 do současnosti) a určitě ne každému se to chce prohlížet, vybral jsem deset z nich, které jsou svým způsobem velmi originální.

Mozilla Firefox nyní může vypadat jako Chrome

2008-09-13T23:21:00.012+02:00

Používáte Mozillu Firefox, nechcete používat Google Chrome, ale jeho vzhled se vám líbí více než vzhled vaší lištičky (divil bych se, kdyby ne)? Pak tu jsou dva doplňky pro vás jako ušité. Jedním z nich je Chromifox a druhým Chrome Package. Liší se v tom, že u druhého zmiňového jsou záložky umístěné nad adresním řádkem, kdežto u prvního jsou pod ním.

Objevil jsem Google! (aneb co mi trochu začlo zlehčovat život)

2008-09-13T14:10:00.005+02:00

Asi před dvěma týdny, někdy okolo 2. září, jsem se (protože odebírám články z několika IT blogů) dočetl, že je ke stažení nový prohlížeč od Google - Google Chrome. Samozřejmě, že jsem Google už znal, ale zatím jsem nevyužíval žádné jeho služby (dokonce ani GMail!) - výjimkou je jen Blogger, na kterém jsem si založil účet 25. srpna, a samozřejmě vyhledávání Google. Ale protože rád zkouším nové věci, tak jsem se rozhodl, že si Google Chrome stáhnu. Po jeho spuštění mě zaujalo pár věcí, o kterých se dočtete ve článku na tomto blogu. A protože od nainstalování a používání tohoto prohlížeče na mém počítači uběhl týden a já slíbil napsat své postřehy, v první části článku svůj slib splním.

Google Chrome - postřehy

Postřehy (nebudu psát ty z mého článku) z uplynulého týdne, kdy jsem používal Google Chrome:

Kladné vlastnosti

Výborně se s ním pracuje se službami (resp. aplikacemi) od Google*
Při vyhledávání se vyhledávaný text zabarví žlutě (a na pravém posuvníku se zabarví ta část, kde se text nachází)
Textarea (rozumněj textové pole, do kterého se píší například komentáře) je roztažitelná, což se občas hodí
Změny nastavení se nepotvrzují tlačítkem OK (když si na to člověk zvykne, tak je to super; ostatně tento způsob používají i jiné Google aplikace, jako Calendar nebo Notebook)

Záporné vlastnosti

Zatím si na Chrome nelze nainstalovat žádné doplňky (rozšíření)
Prohlížeč se celkem často zasekne (tak na 1 až 2 vteřiny)
Nepodporuje RSS
Neumí vyhledávat v textaree
Nedokáže hýbat s mapami na Mapy.cz (a ještě u pár stránek trochu blbne javascript, ale myslím že se to brzy zlepší; vždyť je to teprve betaverze)

Vlastnosti na pomezí

Nefunguje pohybování po stránce (nahoru, dolů, na některých i do stran) stiskem kolečka myši (toto beru částečně jako výhodu i jako nevýhodu - výhodu proto, že jsem si odvykl neustále kolečko mačkat a jezdit po stránce; nevýhodu z toho důvodu, že stiskem kolečka si můžete posunout stránku o kolik chcete, kdežto jeho otáčením se stránka posouvá o velký kus)
Prohlížeč se zavře při zavření posledního panelu
Tlačítko pro přerušování načítání stránky má umístěné vpravo od adresního řádku, a dlouho mi trvalo, než jsem na to přišel

*tímto jsem se chtěl dostat k další části článku - služby Google. V té také vysvětlím, proč se mi s nimi pěkně pracuje, když mám Chrome.

Upozornění: možná se divíte, že jsem těch kladných vlastností napsal málo. Samozřejmě jich tento prohlížeč má velmi mnoho, ale já napsal ty, o kterých se zas tak moc neví. Jestli se chcete dozvědět víc, hledejte na Googlu.

Služby Google

V nějakých článcích o Google Chrome, které jsem přečetl, se psalo, že tento prohlížeč spolupracuje s ostatními službami Google. Takže jsem si tam založil účet. Do té doby jsem slyšel jen o málo službách, které poskytuje. Byli to Gmail, Blogger, Calendar, Reader, Earth, Images, Toolbar, Youtube a Knol - to bude asi vše. Ale když jsem se zaregistroval a kouknul na všechny služby, byl jsem velmi překvapen. Je jich totiž celkem 45! Od té doby od Googlu používám asi 15 služeb, u kterých se mi zdálo, že mi budou vyhovovat :o). Jsou to (nebudu psát ty, co už jsem jednou napsal) Books, Desktop, iGoogle, Notebook, Translate, Talk, Picasa a Chrome (snad jsem na nic nezapomněl). Takže už (téměř) nepoužívám Seznam email (nahrazeno Gmailem), RSS čtečku Feedreader (nahrazeno Google Readerem), Poznámkový blok (nahrazeno Google Notebookem) ani Mozillu Firefox (nahrazeno Google Chrome). Na druhou stranu jsem také začal používat věci, které jsem dřív nepoužíval. Na Google Earth si prohlížím naší planetu :-), na Google Books si píšu knihy co jsem přečetl a hodnotím je a do Google Calendáře si píšu, co

mám za určitý den udělat (jsou to hlavně úkoly do školy :o)).

Google na ploše

Jestliže používáte Google Chrome, vřele doporučuji uložit si zástupce služeb Google (když jste např. na Gmailu, tak klikněte na Ovládání aktuální stránky (vpravo od adresního řádku) -> vytvořit zástupce) na plochu. Když nějakou poté otevřete, prohlížeč se spustí téměř okamžitě, respektive nemusíte čekat pět vteřin jako u Mozilly Firefox. Proto není vůbec nereálné např. nahrazení Poznámkového blogu (popř. Notepadu a nevím čeho ještě) Google Notebookem, který má hroznou výhodu, že se k poznámkám dostanete na kterémkoliv počítači, co má připojení na internet. Ikony vypadají celkem obstojně (některé jsou sice trochu rozmazané - Blogger -, ale na druhou stranu jsou některé pěkné, ostré - Reader), takže na ploše vypadají jako normální aplikace.

Tak. To by mělo být vše: jednak asi vše, co jsem chtěl napsat, jednak je to docela dlouhý článek a jak je známo, čtenáři dlouhé články neradi.

Já a Wikipedie

2008-09-11T21:51:00.012+02:00

V dubnu tohoto roku jsem se tak nějak rozhodl, že začnu překládat nějaké články z anglické na českou Wikipedii (Wikipedii snad nemusím představovat). Hlavní důvod byl ten, že jsem si chtěl procvičit angličtinu a myslel jsem si, že mě to bude bavit. A taky že ano, ale bohužel jen asi jeden nebo dva týdny. (Za tu dobu jsem založil a přeložil dva články, což sice není nějak extra, ale myslím že to není ani špatné.) Potom jsem si dal asi na tři měsíce pauzu a na konci srpna jsem zase začal editovat a vytvářet články. Doufám že mě to ještě nějakou dobu bude bavit! Za dobu svého působení na Wikipedii jsem založil 15 článku (z toho ovšem 10 tzv. redirectů neboli přesměrování, takže „normálních“ článků bylo 5) a 4 výrazně rozšířil. Více se dozvíte na mé uživatelské stránce.

Wikipedie pro mě dřív byla jen a pouze zdroj referátů do školy. (Dnes už vím, že je mnohem lepší čerpat z více zdrojů :-)). Už ani nevím, proč jsem vlastně začal překládat články (sice jsem už psal, že jsem si chtěl procvičit angličtinu, ale nevím jak mě vůbec napadlo procvičovat si ji zrovna na Wikipedii) - možná jsem chtěl prostě zkusit něco nového, navíc když to někomu může pomoci. Každopádně vím, proč jsem překládat a editovat zase začal a hodlám v tom pokračovat. Zde jsou důvody:

Začala se mi velmi líbit myšlenka, že (někdy v budoucnu) lidé nebudou muset hledat (seriózní) informace přes vyhledávač, ale postačí jim Wikipedie (mluvím o té české, protože na anglické už to takhle nějak funguje). Právě málo článků nebo jejich (ne)obsáhlost jsou pravděpodobně největší problém české Wikipedie (další hlavní problém budou asi vztahy mezi Wikipedisty, ale o tom možná někdy jindy). Jasný důkaz toho je ten, že mnoho českých blogerů dává odkazy na anglickou Wikipedii místo na českou, a to i u těch článků, které na české existují.
Mám dobrý pocit z toho, že někdo zadá do vyhledávače (např. Googlu) slovní spojení dějiny Běloruska a první (popř. druhý) odkaz vede na článek, který jsem napsal já (lepší pocit mám z toho, že si někdo ten článek přečte, ne že je tak dobře umístěn ve vyhledávání; ikdyž to spolu docela úzce souvisí)
Hnací silou je pro mě také fakt, že slovenská Wikipedie má téměř skoro stejně článků co česká, a přitom má Slovensko dvakrát méně obyvatel než Česká republika! Hrůza.

Určitě jste už každý někdy čerpali nebo se jen dozvídali informace z Wikipedie. A kdo myslíte, že tam ty informace umístil? Některý Wikipedista (popř. více Wikipedistů), ochotný člověk, který článek vytvářel ve svém volném čase proto, protože se mu chtělo. Proč se také nepokusit napsat - nebo vylepšit - nějaký článek na téma, o kterém toho hodně víte, popřípadě si informace vyhledáte? Proč neshromáždit všechno vědění lidstva na jednom místě?

P. S. Pro ty, kteří to nevědí - editování ani zakládání článků na Wikipedii není nijak finančně ohodnoceno, je to jen a pouze dobrovolná činnost.

Tipy na pár autorů knih (z vlastní zkušenosti)

2008-09-03T20:22:00.014+02:00

Dnes vám doporučím pár zajímavých, pro někoho možná neznámých (takže žádná J. K. Rowlingová nebo J. R. R. Tolkien) autorů knih, kteří napsali více než jednu (podle mého subjektivního názoru) známou knihu a od kterých jsem nějaké ty knihy už přečetl. Pochopitelně nějaký autor občas na tomto seznamu přibude.

Eoin Colfer

Autor velmi známé série o Artemisu Fowlovi, ovšem knihy v této sérii nejsou jediné dobré, které napsal. Přečetl jsem od něho 8 knih, z toho 6 Artemisů Fowlů (5 dílů + Akta Fowl), Supervědátor a Seznam přání. Všechny se mi líbili. V této době se chystám ještě na další - Detektivní agentura Půlměsíc - a čekám na překlad 6. dílu Artemise Fowla (Time Paradox). Recenze na knihy psát nebudu, zkuste použít Google ;-).

Něco o Eoinovi Colferovi se můžete dočíst na české nebo anglické Wikipedii.

Arthur Charles Clarke

Spisovatel science fiction, proslavený hlavně díky Vesmírné odysee. Četl jsem od něj 6 knih, ale ani jeden díl Vesmírné odysey (u nás v knihovně neměli třetí díl, takže jsem to nechtěl načínat, když bych to nedočetl; časem si zajdu do jiné knihovny). Byly to Marťanské písky, Rajské fontány, Svit vzdálených dní, Měsíční prach, Devět miliard božích jmen a Konec dětství (tučně zvýrazněné jsou ty, které se mi líbily nejvíce). Podle mého názoru je docela obtížné najít od Clarka knihy, které jsou opravdu dobré. Původně jsem chtěl přečíst většinu knih, co napsal, ale už mě to sci-fi přestávalo pomalu bavit, tak jsem toho nechal. Každopádně si chci přečíst ještě série Vesmírná odysea, Ráma a Odysea času (to je jeho nejnovější, spolupracoval na ní se Stephenem Baxterem). Doufám, že mě příjemně překvapí.
Více o Arthurovi C. Clarkovi se dozvíte na české nebo anglické Wikipedii.

Stephen King

Velmi známý autor hororů a science fiction, nejprodávanější a jeden z nejbohatších spisovatelů na světě. Od něj jsem četl Srdce v Atlantidě, Osvícení a Puls. Z těchto tří knih doporučuji pouze Osvícení, ostatní dvě sice nejsou špatné, ale zase ne tak dobré. Od Kinga chci přečíst minimálně ještě To, Zelená míle, Vykoupení z věznice Shawshank a série Temná věž.
Můžete si o něm přečíst na české nebo anglické Wikipedii.

John Grisham

Celkem známý spisovatel knih z právnického prostředí. Přečetl jsem od něj zatím 4 knihy, a přiznám se, že už mě pomalu přestává bavit. Je to totiž pořád o tom stejném - právníci, nějaký velký případ... Takže dvě další knihy, které mám od něj doma půjčené z knihovny, půjdu nejspíše vrátit bez přečtení. Ale abych jen nepomlouval, píše poutavě a (minimálně) první tři knihy si užijete. Tak tedy co jsem od Grishama přečetl: Případ Pelikán, Firma, Vyvolávač deště a Poslední vůle (tučně vyznačené jsou ty lepší a také nafilmované).
John Grisham na české nebo anglické Wikipedii.

P. S. jestli chcete vidět pravidelně aktualizovaný seznam všech knih, které jsem od 23. 4. 2008 (kdy jsem začal pořádně číst) přečetl, koukněte se na můj účet na Google books.

Google Chrome

2008-09-03T16:01:00.015+02:00

Google dnes uvolnil ke stažení svůj nový prohlížeč Google Chrome. S jeho vypuštěním zároveň vydal komiks, který má za úkol prohlížeč představit. Jestli se o něm chcete něco více dozvědět, můžete si přečíst články např. zde, zde, zde, nebo také zde (nejsou časově seřazené).

První dojmy

Za první zmíňku stojí vzhled. Google Chrome je na tom vzhledově mnohem lépe než Mozilla Firefox (časem sem přihodím nějaké screenshoty, aby měli představu i ti, kdo si ho nestáhli). Elegantní modrý desing se mi zamlouvá. Chrome má také mnohem menší výšku horní lišty, jelikož panely (taby) jsou nad adresní řádkou a ne pod ní. Navíc zcela postrádá spodní lištu, takže další místo navíc. Pak je tu ještě (kromě mnoha jiného) zvýraznění hlavní domény černou barvou a zbytku adresy šedivou podle vzoru Internet Exploreru 8 a tzv. speed dial s nejnavštěvovanějšími stránkami po vzoru Opery (kdo zná, tak pochopil, kdo nezná, tak se omlouvám, lépe to vysvětlit nedokážu).

Dále tu máme rychlost načítání stránek. Samotný prohlížeč se mi spustí mnohem rychleji než Firefox, a zdá se mi také, že načítání stránek je rychlejší.

Všechny stránky mi zatím vykreslil dobře, možná ale proto, že jsem jich zatim mnoho nenavštívil ;-). Proto ho budu ještě asi týden zkoušet, potom napíšu takovou krátkou recenzi. Kdoví, třeba nakonec z Firefoxu přesídlím na Google Chrome.

Tip na knihu - The Lightning Thief

2008-09-01T11:15:00.023+02:00

Nedávno jsem si, na základě dobrého ohlasu a přečtení prvních pár stránek na amazon.com, objednal od amazon.co.uk knihu The Lightning Thief od Ricka Riordana. Kniha mi (k mému překvapení) došla už čtvrtý den po objednání (a z toho dva dny byly víkend), namísto plánovaných 8 až 11 dnů. Takže jsem hned vybalil knihu a dal se do čtení.

Děj

Percy Jackson je problémový dvanáctiletý dyslektik, trpící ADHD. Na školním výletě do muzea zabije svou učitelku algebry (paní Dodds) po té co se, když si ho odvede do opuštěné místnosti, promění v Erínyi. Ostatní studenti si ale žádnou paní Dodds nepamatují. Percy tedy přesvědčí sám sebe, ikdyž tomu moc nevěří, že měl halucinace. Když se Percy vrátí na prázdiny domů, jeho matka mu navrhne, že si vyjedou na výlet k moři. Percy nadšeně souhlasí, a tak vyrážejí na cestu. Uprostřed noci, když už oba leží v posteli, zabouchá na dveře Percyho nejlepší kamarád ze školy Grover, který - jak se ukáže - je ve skutečnosti satyr, a řekne, že musejí rychle odejít. Percyho matka okamžitě startuje auto a všichni tři jedou do kempu Half-blood. Jejich auto něco pronásleduje a Percy stále neví, co se děje. Těsně před kempem to něco dohoní jejich auto a narazí do něj. Všichni tři z auta vylezou a uvidí, že se na ně řítí minotaur. Poprvé se Percy minotaurovi vyhne, ale podruhé se řítí na jeho matku, do které narazí a zabije jí. Percy na něj vyskočí a utrhne mu roh, kterým ho následně probodne. Poté se zhroutí k zemi a usne.

Probudí se v kempu Half-blood, kde se schovávají polobozi - děti, kterých otec - nebo matka - je jeden z řeckých bohů. U Percyho se zatím neví, jakého boha je potomek. To zjistí až při soutěži, kde se mu zacelí rány v tu chvíli, co stoupne do vody - je potomkem boha moří Poseidóna. Proto mu kentaur Chiron dává úkol. Percy má najít Diovo zbaň, o které si Zeus myslí, že byla ukradena Percym, kterého ke krádeži využil jeho otec Poseidón. Percy by jejím nalezením zabránil válce mezi Diem a Poseidónem. Protože si myslí, že v krádeži má prsty Hádés, vyráží Percy spolu s Groverem a Annabeth, dcerou Athény, se kterou se seznámil v táboře, na cestu do podsvětí...

P.S.: Prosím vás, hlavně se nenechte odradit mou velmi laickou recenzí. Toto je vlastně první recenze, co jsem kdy udělal, takže podle toho určitě vypadá :-).

Zajímavé čtení (aneb co čtu já)

2008-08-28T14:05:00.014+02:00

Představuji vám všechny stránky (blogy) v mé RSS čtečce (používám ~~FeedReader~~ Google Reader). Některé můžete najít v pravém panelu na tomto blogu.

Weblogy.cz

Weblogy je služba, která sbírá články z RSS kanálů několika desítek nejlepších českých blogů zaměřujících se (nejen) na internet a webdesign. Namátkou (moje oblíbené) třeba blog.filosof.biz, latrine.cz, misantrop.info, php.vrana.cz nebo blabolnik.cz. Výhoda služby je v tom, že máte hned o několik blogů ve čtečce méně.

ScienceWeek.cz

ScienceWeek funguje na stejném principu jako Weblogy. Sbírá články z desítek českých blogů píšících o vědě a technice. Například (zase moje oblíbené) digiweb.ihned.cz, hybrid.cz, aktualne.centrum.cz/veda, ekobydleni.eu, scienceworld.cz nebo tyden.cz/rubriky/veda-a-technika/

Digiweb.cz

Z Digiweb.cz (neboli digiweb.ihned.cz) sice odebírá články ScieceWeek, ale bohužel ne všechny. Z toho důvodu mám tuto stránku ve čtečce zvlášť.

MartinUSA.blog.cz

Jeden z mála (konkrétně ze dvou) blogů používajícíh službu blog.cz, které čtu. Vlastní ho student, který je na ročním pobytu v USA. Píše vtipné články, bohužel ale nepoužívá diakritiku, což mi trochu vadí ;-). Navíc články začal psát anglicky, takže kdo nemá nějaké základní znalosti tohoto jazyka, asi se moc nedozví :o).

iSkrblík.cz

Tento blog vlastní pojišťovák, který píše články o své profesi (jak se k ní dostal, školení která prodělal, metody které používá atd).

WebDesignerWall.com

Anglicky psaný blog o trendech v designu, spousta tipů na nejhezčí stránky atd.

Radovan.bloger.cz

Co dodat, prostě blog Radovana Kaluži, který dobře poslouží pro zábavu (Kdo je Radovan Kaluža?).

Nosi.cz

Blog Ladislava Nosálkovce, českého internetového podnikatele (vlastníka Nadovču.cz a Pongo.cz), se zajímavým obsahem.

JimmyHayek.cz

Blog žurnalisty Jakuba Hájka se zajímavými názory.

Hongkiat.com

Blog o designu, převažují výběry toho nejlepšího ze světa grafiky (ať už to jsou nejhezčí wallpapery, ikony nebo blogy).

Blog.Gekon.name

Štěpán Komárek alias Gekon na svém blogu píše o všem možném, ale převážně o lidech.

Caymanislander.blogspot.com

Blog českého programátora téměř o čemkoliv, hlavně o životě, jeden z nejlepších (a řekl bych i nejpoučnějších) blogů co mám ve čtečce.

BestWebGallery.com

Aneb další z mnoha „galerií nejlepších webů“. Je to zatím jediná taková galerie, kterou mám ve čtečce. A zrovna tuhle jsem si tam dal kvůli tomu, že jí vlastní WebDesignerWall.com, který se mi velmi zamlouvá.

Poznámka nakonec: Seznam může být v té době, co ho čtete, již neaktuální.

Příhoda při ranní projížďce na kole

2008-08-28T12:33:00.003+02:00

Už pár dnů praktikuji ranní (zhruba mezi devátou a desátou hodinou) projížďku na kole. Jsou prázdiny, (u nás) na silnicích nejezdí moc lidí a není ani moc velké vedro, takže ideální podmínky. Jezdím po trase dlouhé zhruba 30 km (15 tam, 15 zpátky).

Když jsem byl včera asi na půli cesty domů, jel jsem na silnici, kde nebyla žádná auta. Jezdím (skoro) uprostřed silnice, takže se každou chvíli ohlížím po autech, aby mě nějaké nepřejelo :o). Zahlédl jsem nějakou starou červenou mazdu, tak jsem zajel ke kraji vozovky, abych jí nestál v cestě. Po chvilce mě mazda předjela, docela pomalou jízdou. Když byla asi 200 metrů přede mnou, zastavila se. Začala pravidelně, ale v dlouhých intervalech, blikat světly a občas zatroubila. Nevěděl jsem, co to sakra dělá, když v dohledu jsem byl jenom já sám. Napadlo mě, že teda asi chce abych u ní zastavil. No tak to teda né, řekl jsem si, jelikož když okolo mě projížděla, řidič mi zrovna sympatický nepřipadal :-). Takže i přesto, že jsem byl už poměrně vyčerpaný z hodinové cesty (přeci jenom jsem byl nakole třetí den po roční přestávce), šlápl jsem na pedály a uháněl. Když jsem ho předjížděl, ohlédl jsem se, potvrdil si že opravdu moc sympatický není :o) a pádil jsem dál. Asi po čtyřech stech metrech neustálého ohlížení se naštěstí vynořila další dvě auta, takže jsem si oddychl a zpomalil. Jaké bylo mé překvapení, když kolem mě po chvíli projela stará červená mazda :-).
Nakonec jsem bez nehody dojel domů a dal si super osvěžující sprchu ;-).

Kdoví, třeba si ten chlápek chtěl jen popovídat nebo se zeptat na cestu, ale je lepší počítat vždy s tou horší možností, člověk zbytečně neriskuje :o).

Kuriózní překlady mezi AJ a ČJ

2008-08-27T15:31:00.002+02:00

Našel jsem stránku, kde je krátký seznam originálních překladů ať už z ČJ do AJ nebo z AJ do ČJ. Jestli máte tedy nějaké znalosti AJ, tak si tuto stránku prohlédněte. Stojí to za to! :-)

Pár ukázek na ochutnávku

Where she married herself, here she married herself - Kde se vzala, tu se vzala
Tunecelebrate Littlecarrot - Ladislav Mrkvička
General Failure Reading Disc C - Generál Failure čte disk C

Radovan Kaluža - „Geniální“ bloger

2008-08-26T20:45:00.001+02:00

Já vím, já vím. Toto téma tu bylo omíláno už mnohokrát. Nebudu zdaleka první, a určitě ne poslední, kdo vyjádří svůj názor na rozporuplnou osobnost českého internetu Mgr. Radovana Kalužu (kdo by nevěděl, tak je to spolumajitel webhostingu Banán). Řekl bych, že většina lidí ho nenávidí (nebo alespoň nemá ráda), a to kvůli neustálemu spamu na fórech týkajících se hostingu a jeho (velmi extrémní) vychloubačné povaze. Na jeho blogu (no co, klidně mu ten zpětný odkaz udělám) snad v žádném článku nezapomene zmínit, že má IQ 160, vyspal se minimálně se 100 holkami, je nejkrásnější ze všech, Banán je nejlepší webhosting, všichni mu závidí (atd. atd). Jeho články jsou ale vtipné (částečně kvůli již zmiňovanému vychloubání) a proto se na jeho blog často vracím.

Génius?

Velké spory se vedou okolo jeho inteligence. Radovan o sobě s oblibou (a velmi často) říká, že jeho IQ dosahuje hodnoty 160 bodů. Tomuto tvrzení ale nevěří mnoho lidí. Nejčastější námitkou je věta ve stylu „člověk s IQ 160 umí psát spisovnou češtinou, bez chyb a aby to dávalo smysl“. To se ovšem Radovanovi mnohokrát nedaří. Jedna věta mluví za vše: „Ale hošani, bohužel pro vás,jsem jen na pěkné slečny s kundičkou a kozy .“ z článku Český internet miluje Radovana Kalužu. Na každý komentář týkající se jeho pravopisu a smyslu jím napsaných vět ale odpovídá větou „kupte si pravidla ceskeho pravopisu a onanujte nad knihou“.

Můj názor

Tak to bylo stručné představení Mgr. Kaluži, a teď konečně co si o něm myslím. Všeobecně nemám rád: a) narcisty, b) lidi, kteří se vychloubají, hrají si na inteligenty a ponižují ostatní, kteří „nejsou tak dobří“ jako oni sami. Z toho vyplývá, že s Radovanem nijak moc nesympatizuji. Na druhou stranu je to člověk, který ví, co dělá a umí to dělat. Svými reakcemi, články a spamem si dělá „super“ negativní reklamu, a to je to o co mu jde. Co se týče jeho IQ, můj názor je: nadprůměrné ano, ale ne 160.

Závěr

Pokud se chcete pobavit, doporučuji vám blog Radovana Kaluži. Pokud hledáte odborné, tematicky zaměřené články, zamiřte někam jinam.

Dnes má blog každý, tak jdu taky do toho!

2008-08-25T20:45:00.001+02:00

Tak, a je to tady, (pro mě) slavnostní chvilka. Poprvé začínám blogovat. Říkal jsem si, že v dnešním světě má blog skoro každý (sice zveličuji, ale sázím na efekt ;-)). Bohužel je také pravda, že většina z těchto blogů (alespoň v ČR) jsou tzv. blogísky, proti kterým mám obrovskou averzi. Opravdu nesnáším styl jakým blogískáři píšou, o čem píšou a tu jejich komunitu... no určitě víte co myslím a není potřeba to rozebírat. Jejich hlavní doménou je blog.cz, na které najdete opravdu jen málo normálních blogů (to byl také hlavní důvod, proč jsem si blog udělal na blogspot.com ;-)). Takže tímto vás ujišťuji, že tento blog žádný blogísek nebude.

Co (ne)můžete očekávat

Samozřejmě (ne)můžete očekávat co chcete. Čeho se ale (ne)dočkáte, to je věc jiná. Představuji si to asi takhle:

Nepravidelné blogování - nebudu blogovat pravidelně, ale jen kdy se mi zachce, kdy najdu dobrý podmět pro článek
Tipy na knihy a blogy - občas, když přečtu zajímavou knihu nebo najdu zajímavý blog, budu vás o tom informovat a udělám takovou malinkou recenzi
Neodborný blog - tento blog není (a nebude) odborný, nezaměřuje se na nějaké téma a bude spíše sloužit pro moji občasnou touhu „vykřičet“ něco do světa
Spisovnou češtinu - k tomu není moc co dodat, prostě nemám rád češtinu s hrubkami a blogísácký slang (caw, woe, foteška a já nevím co ještě)

V tuto chvíli mě nic moc jiného nenapadá, prozatím to postačí. Až dostanu nápad, co sem přihodit dalšího, tak to sem (překvapivě) přihodím :-). Že jsem vás moc tím výpisem nenadchl? No co, třeba se někdo, kdo to číst bude, najde :o).